Josef KAINAR
básník, textař, hudebník, novinář
Rodina
Josef František Kainar, jak zní celé jeho jméno, se narodil 29. června 1917 v Přerově v železničářské rodině. Život v blízkosti nádraží, ruch, náročná práce otce a mnoho dalších byly příčinou toho, že se rodiče dne 30. června 1927 rozvedli. Matka s dcerou Irenou, které bylo již 19 let, odjely na Slovensko neznámo kam. Syn Josef zůstal s otcem, který se však téhož roku oženil znovu, a to 13. srpna 1927 v Olomouci.
Školní léta
Jako prvňáček začal Josef Kainar chodit do obecné školy v Palackého ulici v Přerově 1. září 1923. Na obecné škole patřil žák Josef Kainar k premiantům. Způsob hodnocení a klasifikace měly zcela odlišnou podobu od dnešního vysvědčení nebo předmětů vůbec. I přes některé problémy ve škole se rodiče rozhodli přihlásit chlapce ke studiu na přerovském gymnáziu. Na gymnaziální studia mladého Kainara v Přerově v letech 1928 – 1934 nesporně působily rodinné události. V této době již zažíval své první publikační úspěchy, když mu ve školním roce 1932/33 otiskli v celostátním studentském časopisu karikaturu Ovidia jako výpravčího. 5. května 1934 se mladý Kainar z nešťastné lásky pokusil o sebevraždu, když si prostřelil břicho revolverem svého spolužáka. Za tento čin mu byla udělena pokuta 30 Kčs.
Gymnaziální a vysokoškolská léta
V Kainarově dětství rozhodně byl vliv literárního a kulturního zázemí, které v Přerově v době první republiky nesporně bylo. Musely na něj nepochybně zapůsobit i politické události, které v době pobytu v Přerově prožil nebo o nichž jako Přerovák musel být informován. Na Gymnáziu Jakuba Škody studoval v letech 1928 – 1934. V roce 1934 odjíždí z města, kde zažil dobré i zlé – s rodinou se stěhuje do Olomouce a začíná studovat na Státním československém gymnáziu v Olomouci. Vlivem choroby však Kainar nepostoupil do septimy a byl nucen nastoupit na gymnázium v Hlučíně. Zapsal se do paměti jako průměrný student s nadprůměrným nadáním uměleckým, dobrý muzikant a společník, veselý mládenec, na něhož bylo spolehnutí. Po maturitě se rozhodl studovat na filozofické fakultě v Praze. 17. listopadu 1939 musel předčasně ukončit vysokoškolské studium. Kainar zřejmě nebydlel v koleji, a tak ušel zatčení a koncentračnímu táboru.
Práce
Vystřídal mnoho povolání. Jeho otec se přestěhoval z Ostravy do Řepiště. Když okupanti zavřeli vysoké školy, vrátil se Kainar domů. Necelý rok pracoval na nádraží jako pochůzkář na trati, později v kanceláři. Pak se živil jako profesionální kytarista v Doležalově orchestru. Střídavě pracoval na pile v Ostravici a v Doležalově orchestru. V Ostravici nakonec zůstal skoro do konce války. V roce 1945 se Kainar rozhodl dokončit filozofickou fakultu. Zdržel se v Brně a s plánovaným studiem skončil. Do Brna se přestěhoval, stal se redaktorem Svornosti. Ze zaměstnání brzy odešel. Spolupracoval se Svobodnými novinami. V Brně navázal nová přátelství a oženil se. V roce 1954 si léčil v sanatoriu poruchu látkové výměny. V 60. letech spolupracoval s filmem, rozhlasem, televizí a časopisy. Je autorem písní, komentářů, dialogů, povídek a pomocným režisérem. Roku 1956 odešel do Prahy a rozvedl se. V tomto období vydává knihy, publikuje v časopisech. Znovu se oženil. V padesáti letech byl jmenován zasloužilým umělcem. Chtěl se vrátit k divadlu. Josef Kainar 16. 11. 1971 zemřel. Poslední rozloučení s ním se konalo v Strašnickém krematoriu.
Dílo
Kainarovými nejznámějšími sbírkami jsou – Tulák spí na louce (1935), Příběhy a menší básně (1940 – 1941), Dvůr, Nové mýty (1946). Dále kniha Velká láska (1947), Osudy, Český sen, Jižní Morava, Člověka hořce mám rád, Lazar a píseň (1960). Poslední sbírkou je kniha Moje blues (1966). Jeho posmrtnou sbírkou je Včela na sněhu. Za života psal i písňové texty, tvořil rozhlásky, karikatury a knížky pro děti.
