Jak to chodí na Erasmu?

  14.3.2024 |    Aktuality

Naši studenti strávili nějaký čas na zahraniční studijní "stáži" v rámci projektu Erasmus. Jak to vypadá jejich očima?

Během mého výměnného pobytu jsem strávil 4 měsíce ve finském městě Espoo, na škole „Matinkyla lukio“. Jednalo se o střední školu, kde jsem nastoupil do prvního ročníku, což pro mě byla veliká výhoda, protože díky tomu jsem nebyl ve třídě jediný nový, ale nikdo se navzájem neznal.

Bydlel jsem u čtyřčlenné hostitelské rodiny, která měla dům asi 3 km od školy. Jelikož je ve Finsku povinná vojenská služba a staršímu synovi Niilovi bylo právě 19 let a musel tím pádem odjet, uvolnil se rodině jeden pokoj, a tak byli schopni mě ubytovat. Jejich mladší syn Aatos chodil do druhého ročníku stejné školy jako já, takže jsme většinou chodili do školy společně.

Škola nám začínala v 8:10 a jedna vyučovací hodina trvala jednu a půl hodiny, což bylo často velmi vyčerpávající, ale za den jsme měli průměrně jen 4-5 hodin. Školní systém na finských středních školách funguje tak, že škola nabízí několik různých seminářů a student si prakticky vytvoří vlastní rozvrh podle preference. Často se tak stává, že žák bývá častěji s lidmi z úplně jiných tříd než s té vlastní.

V létě a na podzim jsme po škole často někam chodili s kamarády, například na golf, rybařit nebo třeba na malý výlet do Helsinek, které byly jen pár minut metrem od naší školy. V zimě to bylo trochu složitější nejen kvůli brzy zapadajícímu slunci, ale později také kvůli sněhu nebylo moc venkovních aktivit, takže jsme často chodili spíše dovnitř, například do fitka nebo na boulder.

Před mým pobytem jsem ještě nikdy nebyl ve Finsku, ani v jiné severské zemi. Vůbec jsem nevěděl, co očekávat. Byla to situace, ve které se člověk neocitne jen tak. Když jste v zemi, kde jste nikdy nebyli, nemluvíte jejich jazykem a neznáte tam ani nikoho, nezbývá vám než jít a oslovovat nové lidi, a to se mi asi líbilo nejvíce. Ta zkušenost s lidmi, od kterých vůbec nevím, co čekat.

Věc, která mi naopak přišla trochu zvláštní – neřekl bych, že mi vyloženě vadila, ale nedokážu si ji představit z mé strany – byla ta, že lidé byli často překvapení. Místy mi to přišlo možná až trochu naštvané, když jsem neznal nějakou třeba kulturně zabarvenou věc. Například, když začalo hodně sněžit a byla potřeba odklidit obrovské kopy sněhu, což je věc, s níž z Česka nemám moc velikou zkušenost, a nevěděl jsem, jaká lopata bude nejlepší nebo kam hrnout sníh, ostatní mi přišli takoví, jako by říkali: „Jakto, že to nevíš? Vždyť je to úplně běžná věc.“ Často v situacích, kde bylo z mého pohledu úplně jasné, že je nemůžu znát nebo mít tak zažité. To je samozřejmě věc, která je dost individuální a záleží na jednotlivých lidech, ale přišlo mi, že jsem se s tím střetl až překvapivě často.

Abych můj pobyt nějak shrnul. Myslím, že to byla neskutečná zkušenost, kterou určitě doporučuji každému. Hlavní je určitě se nebát a když je tady taková skvělá příležitost, tak ji využít.

Václav Holubář, sexta a

Tento školní rok v říjnu jsem měl v rámci programu Erasmus+ studijní pobyt v Německu ve městě Würzburg. Je to město v Bavorsku na řece Mohan velké zhruba jako Olomouc, které je plné památek a kulturních akcí. Tři týdny jsem chodil na tamnější školu Matthias-Grünewald-Gymnasium, která má rozšířenou výuku jazyků a hudby. Ve škole jsem navštěvoval všechny předměty spolu se spolužáky a odpoledne jsem často trávil čas ve městě, které jsem rád procházel a poznával. Ubytování jsem měl nedaleko od školy v malém rodinném domku. Při příjezdu jsem měl poměrně velké problémy se s ostatními dorozumět, ale určitě jsem se v průběhu o hodně zlepšil. Výjezd pro mne tedy byl velmi užitečný, jak z jazykového, tak i z kulturního hlediska.

Lucian Poljak, sexta b

Od 14.9. 2023 jsem se v rámci programu Erasmus+ zúčastnila dlouhodobé mobility, která trvala do 14.12. 2023. Bydlela jsem ve Španělsku v městě Ronda, kde jsem také pravidelně chodila do školy IES Martín Rivero. Výuka ve škole probíhala každý den od 8:15 do 14:45, odpoledne jsem většinou trávila s rodinou, ve které jsem žila, pravidelně jsem také navštěvovala volejbalové tréninky. O víkendech jsme navštěvovali prarodiče v Baeně, jezdili na výlety do přírody a poznávali památky Andaluzie. Navštívili jsme například Córdobu, Granadu a Sevillu. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost srovnat rozdílnost české a španělské kultury a systémů vzdělávání. Nejvíce nadšená jsem byla z poznávání andaluských památek, které jsou opravdu překrásné, poznamenané jak křesťanskou, tak i arabskou tradicí.

Lucie Přikrylová, sexta a

V minulém kalendářním roce jsem na přelomu listopadu a prosince strávila 3 týdny ve Francii, v rámci programu Erasmus+. Mezi partnerskými školami, které se programu účastní podobně jako naše gymnázium, jsem si vybrala Marcel Dassault Lycée, střední školu ve městečku Rochefort na západním pobřeží Francie.

Přes školní týden jsem společně s několika mými spolužáky bydlela na internátu, který škole přísluší. Spolužáci mě doprovázeli mezi budovou školy a internátem a výuku jsem absolvovala s nimi. Každý týden jsem měla možnosti zvolit si jiné specializace, můj rozvrh se proto každý týden mírně lišil a vyzkoušela jsem si tak všemožné předměty, od divadla po inženýrství.

Škola téměř každý den trvala až do pozdních odpoledních hodin (typicky do 18:00), krátkou dobu mezi koncem vyučování a otevření ubytování jsem trávila se spolužáky poznáváním města.

Přes víkendy nebyl internát žákům přístupný, soboty a neděle jsem proto pobývala v rodinách kamarádů ze třídy. S těmi jsme jezdili na výlety po okolí (např. k pevnosti Boyard nebo do akvária v La Rochelle) a ochutnávali jsme francouzské speciality, o víkendech jsem si proto užila nejvíc legrace! Po příletu do Francie jsem se špatně orientovala v řeči a chování lidí, mezi kterými jsem se pohybovala, ale s postupem času jsem si místní jazyk a zvyklosti osvojovala čím dál víc, a před odletem už jsem nerozuměla jen máločemu. Tento pobyt mě obohatil v mnoha ohledech – kromě možnosti zdokonalit se v druhém jazyce a poznat na vlastní kůži místní kulturu, jsem také měla tu čest seznámit se se spoustou skvělých a talentovaných studentů a inspirujících učitelů a měla jsem to štěstí, že se mnozí z nich stali mými kamarády!

V budoucnu bych se určitě dalšího zahraničního pobytu chtěla zúčastnit a všem přeji podobnou zkušenost!

Lenka Poljaková, oktáva a

Na podzim 2024 byly také vyučující GJŠ Eva Riedlová a Jitka Sládečková na Islandu na kurzu Structured educational visit to schools/institutes and training seminars in Iceland. Mohly se ho zúčastnit díky programu Erasmus+.

Během návštěvy potkaly své kolegy ze zahraničí a mohly s nimi diskutovat současná témata školství. Navštívily několik islandských škol a samozřejmě prozkoumaly i přírodní krásy tohoto koutu světa. Své nově nabyté zkušenosti a poznatky jistě bohatě zúročí při vyučování.

Mgr. Michaela Staňková
koordinátorka projektů Erasmus